Týden začal zprudka. Špatná zpráva. Malá má v děloze málo plodové vody. Magda celý den po doktorech a výsledek nejistota a nutnost chodit v následujících týdnech na kontroly, jaký je stav hladiny. Já jsem naplno vpadl do veškeré agendy vyřizování objednávek eshopu (dosud jsem vyřizoval vlastně jen poštu, účty a technické věci na webu). V pondělí je vždycky mraky věcí (objednávky za víkend). Dělal jsem do desíti a v úterý jsem od pěti nanovo makal, abych získal nad celým systémem kontrolu. Docela se to podařilo. Stejně jako v pondělí jsem dojel do města do firem pro zboží. Na poště jsem ještě vyřídil reklamaci (balíkáři rozmlátili rakytníkový olej). Dokonce jsme se zastavili na večeři na Toulcák, kde hostil brácha dědu s babičkou. Jinak zbytek týdne utekl v rytmu… měl sem se rychle.
Vracím se do starých časů (tak před deseti lety). Přišel balík od Míry Pátého. 2 LP diskografie Final Exit a druhé LP Orchid (k tomu jsem si vyhraval starou Hlubokou orbu, kde je s Orchid rozhovor). Do knihovny jsem v Letenském knihkupectví koupil Šiklovou – Matky po e-mailu (mám to už vlastně přečtené – stihl jsem to, než jsem to věnoval jako dárek – no a teď mám vlastní výtisk). Je to pěknej paperback – obálka Kubík, sazba Karlík. A taky jsem přidal a pustil se rovnou do čtení toho Balabánova posmrtného románu Zeptej se táty. Je zajímavý, že obě knížky mají několik spojnic a průniků. Vztah ke stárnutí, přijetí smrti jako nezvratné součásti života.
Zeptej se táty
Vstát časně. Za oknem modrý inkoust noci už zlomené v den. Stalo se to před malou chvílí. Jak rád bych zase někdy byl u toho, když naše zemská kra opouští pásmo noci. Tohle zahlédnout znamená vůbec nejít spát. Sedět u ohně celou noc. Občas přihodit poleno. Občas prohodit pár slov a pak si jen tak unaveně všimnout, že tma mezi stromy řídne. Že se šeď kmenů proměňuje v první tušení barev, z ohně je jen modrý kouř, a pak se rozhlédneš a všechno je nahé v prvním světle.
Str. 32.
Všichni umíráme, jenom někteří zatím pomaleji.
Str. 43.