Top desky

Tak se mi ti tak nějak udělalo smutno a že nevíš, na koho jsem si vzpomněl. No, na tebe ne, ale na starej zine inej výběr, kterej jsem kdysi (2000-2002) dával dohromady. Byl to kus odvedený diletantský práce pod vlivem toho, čemu se snad ještě pořád říká hc/punk. Už je to ale dlouho a za tu dobu, co uběhla od posledního čísla, jsem se změnil. Absurdně se mi zdá, že spíš k horšímu. Z extrovertních poloh jsem dospěl spíš k tomu, že si názory nechávám pro sebe. Nemám potřebu, je někomu předkládat. Zvláště po zkušenostech, kdy jsem došel k závěru, že diskuze s někým, kdo věc vidí opačně, stejně většinou obě strany spíš unavuje, než že by je posunula dál, nebo dokonce obohatila. Pořád ale věřím na sílu dialogu, už si ale hodně rozmýšlím, komu budu co vykládat.

A stejně je tomu i v hodnocení desek. Za těch několik let mi jich pár přibylo, i když vím, že jsou tady mnohem, mnohem větší blázni, co maj doma muziky stohy, já mám těch svejch pár kousků taky opravdu rád. Žiju s nima a jsou pro mě důležitý: sdělením, sílou hudby, sílou energie, kterou ty lidi dali do muziky, obalu nebo bookletu. Co deska, to nějakej lidskej příběh, kterej člověk mnohdy částečně osobně zná, ale v tý desce se díváte do těch skrytějších částí života někoho druhýho. Je mi úplně jasný, že žádnej další hc zine už asi nevydám, prostě svůj čas vrážim do jinech aktivit, který pro tuto chvíli shledávám smysluplnějšími. Protože ale celkem sleduju, co kdo poslouchá, a už se to stalo pravidlem, že některý lidi pravidelně uveřejňujou oblíbený desky, já jsem to udělal fotografickou cestou a top desky mýho života za posledních zhruba 6 let připravil do fotoalba. Koho to baví, ať se podívá. Jsou tam i rarity! Vsadím se, že tuhle verzi split 7″EP Lahar/Gride nemáte:

Že ne?