Vzpomínám na loňskou dovolenou ve Sloupu v Moravském krase. V domku, kde jsme byli ubytování, měli starý dřevěný nábytek. Čelo manželské postele bylo poseto krajinou plnou suků. Nešlo nemyslet na oblíbenou hudební skupinu Vltava, její písně a obal desky Když bozi zestárnou (2000). Návrh z dílny studia Najbrt zdobily totiž obdobné bohaté motivy se strukturou dřeva. A právě u tohoto alba jsem kdysi pochopil, že Vltava má pro mě zásadní poselství.
A co bylo na tom všem nejlepší, že jsem se nemusel jen ve vzpomínkách vracet do minulosti. Vltava je stále v plné tvůrčí síle a my jsme si tak mohli zajet na její koncert přes pár kopců do podhradí hradu Pernštejn, do Nedvědice. Tam jsem zažil další prolnutí minulosti se současností. Zaznělo mnoho nových skladeb a měl jsem možnost poprvé slyšet i píseň „Tati, haló!“. Shodou okolností byl právě den výročí tátovy smrti. Během refrénu mi do mobilu dorazila zpráva od mamky, že právě vzpomíná. Poslala mi i mojí oblíbenou fotku z tátova mládí, kdy žil rock“n“roll. Mám rád tátu a mámu, mám rád Vltavu a toho, koho tyhle „náhody“ napadaj. Každopádně všem zúčastněným patří můj velký dík. Zůstávám ve střehu, jak to bude dál.
Tati, haló! Slyšíš mě?
Jak ti na tom onom je?
…
Tati, přišels vůbec do nebe?
Příště zplodim já tebe.
Tati, neboj mám tvou fotku u sebe.
…
Chci ti říct, že holky jsou tu na mě hodný.
…
Jestli máš se tam snad fajn,
tak je fajn oběma nám.
Celej song je třeba tady: https://www.facebook.com/hudebniskupinaVltava/…
4. července 2021
