Na začátku listopadu 2016 jsme se s klukama z Admit One’s Guilt dohodli, že pro zatím jako kapela končíme.
Tak sme si s klukama z Admit one’s guilt v pondělí řekli, že společná terapie bude nyní pokračovat bez nástrojů. Budoucnost je otevřená! pic.twitter.com/sdcB1UuPWq
— Rourácení (@kamosijakhrom) 2. listopadu 2016
Naše cesta se dost prolínala s Ora et labora, který jsme potkali už na jaře 2006. Hlavně Zewlákův srdeční přístup nás spojil dohromady, takže jsme spolu odehráli nemálo akcí.
Naposledy jsme spolu hráli v zimě 2014 v Malostranský Besedě.
Ještě jsme pak plánovali společnou akci na 18.10.2014, pro kterou jsme měli připravit akustickej set. My jsme tehdy odehráli ve formaci, kterou jsme měli pracovně nazvanou Kámoši jak hrom. Ale Ora et labora už byla v agónii a z celý kapely se tehdy do Café Na půl cesty dostavil jen kytarista a zpěvák Kryštof Řádek, který mě pro nedostatek spoluhráčů přizval, abych jeho písničky doprovodil na cajon. A ono to bylo fajn. Bavilo mě to, ale nebyly kapacity pro další společnou práci.
Bez plánování (stejně jako při našem prvním společném nečekaném hraní Na půlce) pokračujeme po dvouleté pauze. Zůstali jsme ve zkušebně s Kryštofem a Věrou, s kterou Kryštof mezitím odehrál pár koncertů. Ještě v listopadu 2016 jsme stihli pár zkoušek a koncert v klubu Paliárka.
Letos máme v plánu zkoušet, udělat nové písničky, vymyslet název kapely a společně si užívat souzvuk. Třeba zejtra:
