Tam a zase zpátky
Spoustě z vás už jsem tu naší letní story vyprávěl a dalším ne? Mnozí nevěřícně kroutili hlavou. Ale ano je to tak: od května jsme se chystali ke stěhování na Břevnov a sháněli nájemníka do naší garsonky na Jižáku, a když jsme se pak na Patočkovu přestěhovali, zjistili jsme, že přes naše nesporné sympatie k majitelům domu a k okolí Břevnova, nedáváme to sousedství s velkou silnicí. Jo ten provoz se nezastavoval ani v noci a klid od aut byl většinou od půlnoci do cca pěti hodin ráno. A to je na nás málo – Magdu probudí i myší prd. Marná sláva na Jižáku člověk přivykl klidovýmu standardu, který několikrát v roce rušili maximálně řvoucí vožralové. Po několika probdělých nocích jsme udělali jasné rozhodnutí: TADY NE. No takže po 14ti dnech na Břevnově jsem rozběhl další stěhovací kolotoč. Hledání novýho bydlení a hledání nových nájemníků, kteří by Břevnovský byt převzali po nás. Všechno bylo spočítáno na dny, nic se nesmělo pokazit. A ono to klaplo – díky Bohu! Prošli jsme několik bytů a objevili parádní bejvák v Horních Měcholupech, kousek od kostela v Petrovicích, kde jsme měli svatbu. Nečekaně jsme stihli i čtyřdenní oddych v Moravském krasu v okolí Blanska a 30.7. jsme se stěhovali. Chybama se člověk učí a otevřeně přiznáváme, že jsme udělali botu. Naše díky patří rodině a karamádům, co s náma měli trpělivost a pomohli nám celej ten cirkus dvakrát přestěhovat. Díky a naviděnou v Měcholupech.
–
Mimochodem už se v Brně nebudu bát řikat lidem odkud jsem. Když jsem teď spolužačce z Vysočiny řekl, že jsme se odstěhovali do Horních Měcholup, zeptala se, jestli „je to za Prahou“. Paráda!, je ze mne vidlák z Horní Dolní. Nikdo nemusí vědět, že je to v paneláku 10 minut od metra. Jak řikala Magda, zahrádka ze sadem to nejni, ale pro tenhle čas je to ideální dno pytle k žití. Dovi v Měcholupech.
–
Doporučuju portál bezralitky.cz – našel jsem tam nájemníka do garsonky i do Břevnovského bytu a konečně i naše stávající doupě v Měcholupech.