Psycholog Jeroným Klimeš je originální postava ve všech smyslech toho slova. V médiích někdy působí zkratkovitě, což působí neurvale. Nicméně stále je to pro mě člověk, nad jehož slovy se rád zamyslím a v mnohém s ním souhlasím. Tne do mainstreamových témat, tne i do vlastních řad (je to katolík). Obezřetný jsem u politických témat, kde mi přijde, že se pod rouškou (často oprávněné) kritiky EU stáčí směry, s nimiž se nestotožňuji. Tady jsou ale úplně jiná témata:
Tradiční hodnoty
Kdo dnes ví, co jsou to tradiční hodnoty? Jestli něco dnešním lidem chybí, tak je to myšlení stylem „jsme na jedné lodi“. V křesťanství se tomu říkalo budování Božího království. To znamená, že den doma nezačínáte otázkou: „Co by mi dnes udělalo dobře?“ ale spíš otázkou na šéfa: „Co bys dnes potřeboval, abych udělal, aby se dnes nám všem v naší rodině dobře žilo?“
Stav katolické církve a celibát kněží
… biskupové nejsou schopni nadchnout mladé muže pro tento ideál, a tak nechávají církev jednoduše vyhnít i v těch osadách, kde by ještě sehnali alespoň kněze ženaté. Takto za pár let neseženou ani ty ženaté. Zkostnatělí biskupové jsou tak pro církev jedním z největších nebezpečí, neboť mohu-li parafrázovat Ježíšova slova: „Vzali klíče od království nebeského, sami nevešli a těm, kteří chtěli vejít, v tom zabránili.“ Já jsem na světě půl století a za tu dobu opustilo katolickou církev pět miliónů obyvatel Česka – to je pro duchovní vůdce otřesná vizitka.
Rodina
… Tradiční rodina byla vytuněná, abych použil moderní slovo, na evoluční nastavení člověka tak, aby v ní děti optimálně vyrůstaly a lidem se v ní nejlépe žilo. Samozřejmě jsou alternativní styly života, ale ty jsou o řád složitější.
Komunikace manželů je vždycky složitá věc, ale funkční komunikace po rozchodu v rámci střídavé výchovy je nadlidský výkon. Vychovat děti, když jsou si manželé věrní, není snadné, ale vychovat je, když jsou rodiče promiskuitní, je prakticky nemožné. Je to jako na silnici – jezdit podle pravidel silničního provozu je jistě nudné, ale je to způsob, jak s největší pravděpodobností dojet do cíle ve zdraví. Když už se pouštím do tak šíleně náročného projektu na třetinu svého života, jako je rodina, dávám si hodně záležet, abych si jel naplno a dobře to dopadlo. Když pak stejně přijde debakl – to se může stát každému – tak si řeknu: „Jo, blbý, ale já už jsem neměl žádné rezervy. Dělal jsem, co jsem mohl.“ Pokud někdo nedělá pro rodinu, co mu síly stačí, ale jen, jak je mu to příjemné, tak je to pro zdar rodiny zoufale málo, neúspěch je vcelku zaručen.
Supernormální podněty
Etolog Konrad Lorenz přišel s konceptem supernormálního podnětu. Je to uměle vyrobený podnět, který je ale pro organismus mnohem lákavější než přirozený podnět. Například když dáte před dítě čokoládu a zeleninový salát, dítě většinou dá přednost čokoládě, i když je to umělé a méně zdravé. Mnohé z toho, co lidé vynalezli, působí na nás jako supernormální podnět – silně nás to přitahuje, i když je to nezdravé. Lidé mají silnější reakci na Facebook než na osobní rozhovor. Sociální vztahy nahrazují televizí. Sex s reálným člověkem nahrazují sexroboti a podobně.
Dřív se říkalo dudlíku šidítko, protože na rozdíl od prsu nenakrmí. I tyto supernormální podněty jsou taktéž šidítka, ale jejich šálení bývá pro nás fatální, protože nás připraví o identitu, o vztahy či o kvalitní život. Prostě musíme varovat zejména naše děti, že je to léčka, kterou jim přichystal moderní svět – něco jako pro Odysea vábení sirén. Je těžké jim odolat.
Především neškodím
Dnešnímu světu chybí návody, jak zvládat nepříjemné prožitky, beznadějné situace a jak smysluplně žít v poslední třetině života. Osobně si myslím, že jsou univerzální návody, které by mohly být přijatelné jak pro věřící, tak nevěřící. Mám na mysli třeba Hippokratovu zásadu z lékařské přísahy: „Především neškodím.“ Snažit se jít světem tak, aby byl tam, kudy jsem prošel, byť jen o trochu lepší, než kdybych tam neprošel. Například když se procházíte lesem či městem, je fajn mít jistotu, že jste víc odpadků z toho lesa odnesli, než kolik jste jich tam třeba bezděky zanechali. Tomu říkám pozitivní odpadková bilance.
Prostě Bůh stvořil svět jako polotovar, jako drahý kámen, který naleznete na poli v bahně. Úkolem nás lidí je ho očistit a vybrousit do šperku. Nečekají se od nás zázraky, jen že tenhle svěřený úkol nebudeme flákat.
Citováno z rozhovoru: https://www.flowee.cz/clovek/4712-jeronym-klimes-vymirame-protoze-nejsme-ochotni-bojovat-s-draky
Jedná se vlastně tak trochu o malý výtah z knihy: Křesťanství, vztahy a sex