Bořice – to je asi ticíc krásnejch vzpomínek, kamarádi, lidi, krajina mýho srdce. Marná sláva od roku 1995 jezdím s Krhúty na to jedno samý místo. Zvláštní pocit spojení s krajinou se prohloubil, když jsem zjistil, že z vesnic okolo pocházeli moji předkové. Podivná (ne)náhoda. Někteří lidi z vesnice patří k té zvláštní náladě. Jsou jak stromy – prostě to místo si bez nich „nelze“ představit. Mezi nimi byla i seschlá stařenka – paní Novotná. Žila prostě – jak na začátku 20. století. No a letos už v Bořicích nebyla. V květnu zemřela. Konec starých časů…
Letos jsem byl na táboře opravdu jen pár dní. Nestíhačka.